Oplechování je důležitou součástí stavebních konstrukcí, zejména v oblasti střech, fasád a detailů napojení. V softwaru Autodesk Revit, který je primárně zaměřen na informační modelování budov (BIM), však tvorba oplechování představuje určitou výzvu. Tento článek se zaměřuje na problematiku tvorby oplechování v Revitu a představuje různé přístupy, jak ji efektivně řešit. Téma bylo i součástí jednoho z workshopů na nedávné konferenci CADfórum 2025.
Proč je oplechování v Revitu komplikované?
Revit je navržen pro práci s parametrickými objekty, které mají jasně definovanou funkci a vztahy. Oplechování je však často nestandardní, detailní a specifické pro daný projekt, což ztěžuje jeho modelování pomocí běžných nástrojů Revitu a jejich opakovatelnost.
Mezi hlavní problémy tvorby oplechování v Revitu patří především:
- Chybějící nativní nástroj pro oplechování (Revit nemá dedikovaný nástroj pro tvorbu plechových prvků a musí se vytvářet různými zástupnými způsoby)
- Chybějící kategorie pro oplechování (Revit nemá pro oplechování a klempířské prvky vlastní kategorii, ta je většinou závislá na zvoleném nástroji pro jeho tvorbu)
- Komplexní geometrie (oplechování často zahrnuje ohyby, sklony, přesahy a atypické tvary, kdy je nutné vytvářet rozličné množství rodin nebo typů, případně řešit parametrizací geometrie)
- Nízká úroveň detailu v základním modelu (oplechování bývá řešeno až ve fázi detailního návrhu, což může být mimo rozsah běžného BIM modelu)
- Detailnost vs. výkon (Příliš detailní modely mohou zpomalit výkon projektu, zejména u rozsáhlých BIM modelů)
Při tvorbě klempířských prvků v Revitu je také nutné určit, co od samotných prvků v modelu požadujeme:
- Pouze zobrazení 3D geometrie v modelu (pak je možné prvky vytvářet jakýmkoli způsobem a v jakékoli kategorii, bez další návaznosti na popisování a vykazování)
- Popisování a vykazování prvků bez specifické geometrie (pomocí zástupných prvků, např. neurčitý geometrický tvar průhledné „kostičky“, avšak obsahující potřebné parametry pro správné popsání a vykázání takového prvku)
- Zobrazení správného tvaru 3D prvku s možností popisování a vykazování (pomocí hmotových rodin skutečné geometrie daného prvku, nejčastěji vytvářené obecným modelem obsahující uživatelské parametry pro správné popisování a vykazování)
- Pouze vykreslení detailních pohledů pro potřeby dokumentace (vložení 2D detailních komponent do zvolených 2D pohledů, případně provázání na zástupné pohledy s vloženými detaily externích referencí, např. DWG souborů)
Jakou z uvedených možností zvolíme, je do jisté míry také závislé na povaze a požadavcích konkrétního projektu. Se stále se zvětšujícími nároky na detailní tvorbu samotných BIM modelů lze ale pozorovat trend, kdy zadavatelé vyžadují, aby modely obsahovaly co nejdetailnější geometrii a zároveň také co největší naplněnost informacemi. To i do budoucna bude vyžadovat tvorbu parametrických 3D rodin, které můžeme v modelu přesně sledovat, popisovat, vykazovat a hlídat jejich kolize.
A jaké tedy máme v Revitu možnosti pro tvorbu klempířských prvků? Především těmito způsoby:
- Vytvořením komponenty na místě
- Samostatnou (parametrickou) rodinou (obecnou, plošnou, liniovou)
- Zábradlím (profil po definované trajektorii)
- Přídavkem stěny volně
- Přídavkem stěny v typu stěny
- Zakončením střešního pláště
- Nástrojem Okap s vlastním profilem
- Prvky jako součásti jiných rodin (parapet v okně)
- Prvky v obvodovém plášti (panely nebo plechy)
- Podlahou nebo střechou s úpravou tvaru, sklonu, hranou desky
- Zástupný model (kostička), který je možné popisovat a vykazovat
- Tvorba hmoty pomocí skriptů Dynama
- Pomocí doplňkových pluginů třetích stran (např. Be.Smart Metal Framing od ARKANCE)
- 2D detailní prvky v pohledu (pro vytvoření detailu)
- Pomocí referenčních detailů z DWG podkladů
Základní možnosti pro tvorbu oplechování detailněji:
1) Vytvořením komponenty na místě
Komponentou na místě lze v Revitu vytvářet cokoli. V plné verzi Revitu si lze zvolit kategorii pro tvorbu prvku (většinou je volena kategorie „neutrálního“ Obecného modelu), ve verzi LT se musíme spokojit s tvorbou prvku jako stěny na místě. Tímto způsobem můžeme vytvářet především netypické prvky poplatné danému projektu, v případě klempířských prvků nejčastěji pomocí nástroje tažení (načrtnutého profilu na dané trajektorii). Komponentám na místě lze přiřazovat materiály i uživatelské parametry pro vykazování nebo popisování, avšak jejich opakovatelnost nebo použitelnost v jiných projektech je nemožná nebo komplikovaná.
2) Samostatnou (parametrickou) rodinou (obecnou, plošnou, liniovou)
Vytvoření parametrické rodiny pro prvky oplechování je nejlepší a nejúčinnější způsob, jak je používat opakovaně nejen v samotném projektu, ale i napříč různými projekty. V těchto rodinách využíváme převážně parametry pro změnu geometrie, materiálu nebo viditelnosti nejrůznějších prvků a zakončení uvnitř samotné rodiny. Tyto komponenty se mohou skládat i z několika vnořených rodin, a pokud budou tyto vnořené rodiny sdílené, je možné jejich části jak vykazovat, tak i popisovat. Sdílené parametry zaručí stejné chování a lze je doplnit např. o výpočtové hodnoty rozvinutých délek plechů, které budou automaticky přepočítávány. Takto vytvořené prvky mohou být definovány na podlaží, na ploše, nebo se může jednat o liniové či adaptivní komponenty. Z praxe je zřejmé, že z hlediska vykazování a získávání nejpřesnějších metrik a počtu kusů je tento způsob nejúčinnější, avšak umístění takovýchto prvků do modelu může být časově náročnější a pracnější.
3) Zábradlím (profil po definované trajektorii)
Dalším z kreativních přístupů, jak vytvořit prvky oplechování, je využití nástroje Zábradlí. Tento způsob je oblíbený zejména pro atikové oplechování, římsy, lišty nebo opakující se prvky, protože zábradlí umožňuje definovat vlastní profil a načrtnout nebo kopírovat trajektorii, což je ideální pro plechové prvky s pravidelným průběhem. Zábradlí je možné využít jak pro otevřené profily, tak také pro profily uzavřené (pomocí sloupku zábradlí lze vytvořit první a koncový profil daného oplechování). Navíc je možné prvky zábradlí přizpůsobit upraveným tvarům stěn pomocí převzetí jejich hostitele.
4) Přídavkem stěny volně
Vytvořením tvaru oplechování pomocí rodiny profilu a následným použitím ve volném přídavku stěny lze umístit lineární klempířské prvky (především) na vrchní strany stěn. Tímto způsobem je možné jednoduše tvořit, popisovat a vykazovat oplechování atik, závětrných lišt nebo lemování stěn. Přídavek však ale není možné umisťovat na stěny, které mají upravený plošný profil, v takovém případě bude vymazán, což omezuje je univerzální použití.
5) Přídavkem stěny v typu stěny
Obdobně, jako můžeme přídavek stěny vytvářet volně, je možné přídavek formou profilu, který definuje oplechování, integrovat přímo do typu stěny. Přídavků je možné ke stěně přidružit více a vytvořit tak i další vrstvy související s klempířskými konstrukcemi (například podkladní OSB desky nebo izolace). Pokud jde o zateplení atikových stěn, to je možné definovat ve stěně pomocí samostatných svislých vrstev a díky rozdělení oblasti, zarovnání k vrchní straně a přidání vrstvy vrchního materiálu přidat také vrstvu zateplení pod přídavky oplechování přímo ve zvoleném typu. Poté se stěna vytváří a vykresluje v modelu včetně těchto vrstev a oplechování. To může být užitečné především pro rychlou tvorbu atikových stěn, avšak tento způsob přináší i značná omezení. Takovéto části stěny není možné standardně a automatizovaně popisovat ani vykazovat, jelikož se jedná o stěnu jako celek a nikoli stěnu a jednotlivé prvky. Stejně tak nebude možné upravit plošný profil stěny, aniž by byla tato skladba přídavků zachována. Pokud bychom i přesto chtěli tyto prvky vnitřní struktury stěn vykázat nebo popsat, museli bychom stěnu rozložit na jednotlivé součásti (nástrojem na kartě Upravit > panel Vytvořit > Vytvořit součásti) a nakládat s nimi jako se součástmi (jak pro popis tak pro vykázání). Článek o vytváření komplexních atikových stěn pomocí přídavků naleznete ZDE.
6) Zakončením střešního pláště
Pomocí vytvořeného profilu přiřazeného k nástroji Hrana střechy je možné jednoduše a účinně vytvářet klempířské prvky na všech hranách a spojnic střech (jak lemování, tvorbu okapů, tak i úžlabí). Tyto prvky lze vykazovat i popisovat, avšak další doplňkové parametry, jako je například rozvinutá šířka plechu, bude nutné do projektu vytvořit dodatečně (jako parametr projektu) a hodnoty do nich vepsat převážně manuálně.
7) Nástrojem Okap s vlastním profilem
Zde platí stejná pravidla jako u zakončení střešního pláště pomocí hrany střechy. Nástroj Okap je ale primárně určen pro vodorovné prvky střech, tudíž jeho použitelnost je omezena na vodorovné hrany a není ho možné využívat na prvky šikmého lemování nebo pro tvorbu klempířských prvků v úžlabí nebo šikmých hřebenů střech. Okap je pouze profil tažený na hraně střechy a tudíž nemá možnost definovat koncové uzavření. Koncové krytky lze doplnit tvorbou komponenty na místě, kdy náčrt profilu zakreslíme v nastavené rovině na hraně zakončení okapu. Díky těmto nedostatkům a nemožnosti vytvářet okap na volitelných plochách (ale pouze na hraně střechy) se mnohdy volí pro tvorbu okapu spíše uživatelská rodina (viz bod 2). Pokud jde o okapové svody, pro ty Revit nemá žádné specifické nástroje, ale lze je vytvářet nástroji a tvarovkami trubek nebo opět k tomuto účelu vytvořenou uživatelskou rodinou s možností parametrizace jak délky, tak i horního nebo spodního zakončení.
8) Prvky jako součásti jiných rodin (parapet v okně)
Tento způsob je velmi účinný pro tvorbu klempířských prvků pro parapety nebo různá oplechování výplní otvorů. Klasickým příkladem je parapetní plech v okně. Ten může být přímo tvořen jako hmotná geometrie v rodině okna, nebo může být vytvořen jako samostatná parametrická rodina (nejčastěji i jiné kategorie než okno, kvůli vykazování a popisování). Pokud bude parapet vytvářen samostatně a načítán jako vnořená rodina do oken, je nutné, aby se jednalo o sdílenou rodinu, se sdílenými parametry, přičemž parametr délky by měl být parametrem instance, aby bylo zajištěno, že se bude délkově přizpůsobovat změnám délky oken. Takto vytvořené a umístěné okno v projektu lze následně vykazovat jako dvě samostatné kategorie i prvky a při popisování lze také tyto části okna (díky přepínání pomocí klávesy TAB) popisovat nezávisle.
9) Prvky v obvodovém plášti (panely nebo plechy)
U prosklených stěn obvodových plášťů je možné definovat i vyměňovat jednotlivé panely. Pokud bude součástí panelu i klempířský prvek (například okapní lišta), je možné využít takto vytvořeného panelu k zobrazení geometrie oplechování. Popisování a vykazování je zde ale vázáno na samotný panel, a tak nebude možné plnohodnotně vykazovat pouze oplechování jako takové. Dokáži si ale představit, že i tento způsob může najít využití při návrzích staveb a tvorby modelování klempířských prvků.
10) Podlahou nebo střechou s úpravou tvaru, sklonu, hranou desky
Dalším, spíše takovým doplňkovým, nebo pro někoho snad i kuriózním řešením, může být tvorba hmotného oplechování pomocí podlahy či střechy. Jak známo, podlaha nebo střecha jsou v Revitu definovány jako plošné (deskové) konstrukce s určením vnitřních vrstev a materiálu a nemusí primárně charakterizovat danou kategorii. Tudíž je možné, s vhodným nastavením tloušťky a materiálu, prohlásit střechu i podlahu za plech. V kombinaci s nástrojem Šipka sklonu v samotném náčrtu půdorysného tvaru je možné tyto prvky upravit tak, aby odpovídaly potřebnému oplechování. Pokud bychom na hraně podlahy chtěli vytvořit i okapní hranu, lze opět využít tvorby vlastního profilu a nastavením Hrany desky tak, aby doplnila případné oplechování. Poté sice bude samotný klempířský prvek vytvořen graficky správně, ale jeho složení z více částí může znesnadňovat správné vykazování. Pomocí podlahy či střechy, v kombinaci Úpravy tvaru (stejně tak, jak vytváříme spádování plochých střech) lze také například vytvořit doplňkové šikmé seříznutí izolační vrstvy pod oplechování atik ve sklonu.
11) Zástupný model (kostička), který je možné popisovat a vykazovat
Pokud nám primárně nezáleží na tvorbě správné geometrie, ale naopak chceme z modelu získávat pouze data pro vykazování (nebo i popisování), lze využít takzvané zástupné řešení. To spočívá v tom, že daný prvek (a nemusí se jednat pouze o klempířské prvky), jsou definovány obecnou neutrální geometrií, často jako průhledná kostička obecné kategorie, kterou lze v pohledech hromadně vypínat (např. pomocí přidružené podkategorie). Tyto zástupné prvky však obsahují veškeré potřebné parametry s informacemi pro vykazování nebo i případné popisování. Pokud tyto zástupné prvky umístíme v modelu na místa, kde budou reálně skutečné komponenty stavby, lze správně vykazovat jejich skutečné počty. Pokud budou tyto jednotlivé rodiny doplněny například parametrem načteného obrázku se schématem nebo tvarem skutečného prvku, lze toto schéma zohlednit i ve výkazu pro dokreslení tabulky prvků. Navíc mohou být i tyto zástupné objekty geometricky přiznány v modelu nebo exportu do IFC souborů, nebudou pak příliš zatěžovat samotný model, ale povahu prvku a jeho veškeré informace bude při jeho označení možné kdykoli zobrazit.
12) Tvorba hmoty pomocí skriptů Dynama
Grafické programovací prostředí Dynamo (dostupné pouze v plném Revitu) je vhodné nejen pro získávání nebo zapisování informací a parametrů z modelu, ale také jako nástroj pro tvorbu hmoty. Pomocí vhodných skripů v kombinaci s vybíráním prvků z modelu a zadáváním příslušných parametrů by bylo možné také vytvářet hmotné prvky, např. oplechování. To ale již většinou vyžaduje pokročilé znalosti s tímto druhem programování.
13) Pomocí doplňkových pluginů třetích stran (např. Be.Smart Metal Framing)
V plné verzi Revitu je možné doinstalovávat také různé doplňky třetích stran (nejčastěji placené). Některé z nich se mohou zaměřovat také na klempířské prvky, případně prvky oplechování samotných střech. Ve většině případů pak ale platí, že tyto doplňky využívají již stávající geometrii námi zakresleného modelu a rozšiřují ji o doplňkové prvky předdefinovaných profilů na zvolených částech modelu nebo zvolených trajektoriích. Jedním z takových doplňků může být například i nástroj Be.Smart Metal Framing.
14) 2D detailní prvky v pohledu (pro vytvoření detailu)
Jestliže nám nebude záležet ani na 3D geometrii v modelu, ani na vykazování prvků z hlediska jejich počtu, délky, materiálu a dalších hodnot, ale požadujeme jen a pouze dokreslení detailních pohledů pro tvorbu samotné 2D dokumentace stavby, pak můžeme využít 2D detailní komponenty. Pomocí šablony rodiny „Položka detailu“ lze vytvořit pomocí čar, maskovacích a vyplněných oblastí 2D rodinu (obdobně jako blok v AutoCADu) a tento prvek umístit do libovolného 2D pohledu (pomocí nástroje na kartě Poznámky > panel Detail > Komponenta detailu). Tyto 2D symboly slouží k dokreslování kontextu samotných pohledů nebo detailů. Nejsou zdánlivě nijak závislé na 3D modelu a jsou umístěné jen a pouze do konkrétního pohledu a místa. Je možné je doplnit parametry a tudíž i případně popisovat, ale i když je možné je vykazovat, z hlediska celkového počtu to nedává žádný větší smysl, neboť tímto způsobem nedokážeme zajistit rozmístění veškerých prvků poplatných 3D modelu (zkrátka není vhodné ani reálné vytvářet řezy a detaily veškerých míst, kde by se tyto prvky v modelu mohly vyskytovat). Lze je ale v pohledu reálně kótovat nebo k nim vztahovat reálné výškové kóty.
Článek o tvorbě detailu pomocí komponent detailu a referenčních pohledů naleznete ZDE.
15) Pomocí referenčních detailů z DWG nebo PDF podkladů
V Revitu je možné projekt doplnit i prázdným listem nesouvisejícím s naším 3D modelem. Tím prázdným listem je Pohled schéma/kresba (který vytváříme na kartě Pohled > panel Vytvořit > Pohled schéma/kresba). Do tohoto listu lze z karty Vložit načíst například libovolné DWG soubory, PDF soubory nebo obrázky. To znamená, že daný detail může být typový, může být převzat nebo předepsán dodavatelem napojovacích spár (např. oken, odvodnění či dilatací), nebo zhotovitelem klempířského řešení, a tak není potřeba ho přesně vykreslovat v samotném 3D modelu. Místo toho lze v pohledu vytvořit označení detailu nebo řezu, avšak ještě před samotným vytvořením značky nebo rozsahu detailu či řezu, zvolíme v horní kartě Upravit na panelu Reference možnost „Odkaz na jiný pohled“ a zvolíme náš zástupný pohled z rozbalovací nabídky. Tímto postupem lze provázat zástupné detaily na konkrétní část našeho modelu. V tomto případě již nebude možné jakékoli prvky automaticky popisovat ani vykazovat, ale samotné detaily již nevykreslujeme, ale přenášíme např. na dodavatele technického řešení. I tyto pohledy je ale možné vkládat na výkresy, a v celkovém kontextu dokumentace nemusí být ani zřejmé, že se nejedná o detail vytvořený v Revitu.
Možná byste sami ještě dokázali najít i další možnosti, jak vytvořit klempířské či jiné prvky v Revitu, nebo Vám tento obsáhlý seznam byl inspirací k zamyšlení, jakými způsoby je i do budoucna vytvářet.
Popisování a vykazování
Základem pro popisování a vykazování jakýchkoli prvků v Revitu jsou potřebné parametry a určující kategorie. Pokud budeme pracovat s rozdílnými kategoriemi, například zakončením střešního pláště pro oplechování střech, uživatelskými rodinami pro atikové prvky a zábradlím pro šikmé stěny a římsy, pak se nevyhneme tomu, že kombinace parametrů načítatelných rodin a systémových rodin nebude vždy slučitelná. V takovém případě se může zdát být vhodnější většinu parametrů vytvářet jako parametry projektu (jak pro načítatelné, tak i pro systémové rodiny), a samozřejmě jako parametry sdílené, aby je bylo možné zahrnovat i do popisků. Někdy se systémové parametry pro zjednodušení vykazování (například délky pro zábradlí nebo přídavky) přepisují do společných uživatelských parametrů. To může být zdlouhavé a náročné. Mnohdy se tomu dá čelit vytvořením sloučeného parametru ve výkazu, kdy rozdílné sloupce (rozdílné parametry) jednoduše sloučíme a do nově vytvořeného sloupce se zanesou vždy vyplněné hodnoty z více parametrů. Mnohdy ale v Revitu narážíme na to, že zkrátka některé z parametrů není možno vykazovat, i když je Revit zná. Pak nezbývá než je bohužel přepisovat ručně….
Tvorba legend
Stejně tak, jako vytváříme legendy nebo soupisy použitých prvků, oken nebo dveří, lze vytvářet i legendy klempířských prvků. Zde to má ale opět několik háčků, nebo háků…. Především, ne všechny kategorie je možné v legendě zobrazit. Například u takových přídavků stěn nebo zábradlí se můžeme se schématy rovnou rozloučit, tyto kategorie zkrátka není možné do legendy umístit pomocí nástroje Komponenta legendy. Lze to částečně obejít buď tím, že si otevřeme rodinu profilu, který je konkrétnímu nástroji přidružen a čáry v náčrtu tvaru označíme a zkopírujeme do legendy, nebo v pohledu „oklikáme“ čárou detailu a následně zkopírujeme do legendy. To je ale jen malá náplast na nefunkční zobrazení kategorií v legendě. Horší však může být zjištění, že v legendě nám nepomohou ani popisky, ani výkazy a tudíž veškeré texty a tabulky s informacemi musíme vytvářet ručně. Lze docílit i slušného výsledku se správným a funkčním vzhledem, ale většinou na úkor velké náročnosti a času. Největší nevýhodou je pak nutnost, se změnou projektu, rozměrů nebo kusů, udržovat legendu aktuální, což může vést k chybovosti.
Lepším řešením se tak může zdát opatřit potřebné kategorie vlastním parametrem obrázku (lze využít vestavný parametr Obrázek v instanci každého prvku, nebo vytvořit parametr projektu typu obrázek a začlenit ho do dotčených kategorií právě do typu prvku) a potřebná schémata do všech prvků manuálně nahrát. Pak je bude možné zobrazit i ve výkazu (např. výkazu vícenásobné kategorie), kde všechny parametry budou vyplňovány automaticky a budou vždy aktuální. Jediné, co si pak musíme hlídat, je aktuální a správné schéma prvku pomocí načteného obrázku.
Rozpad – Přesunutí prvků
Pokud bychom chtěli vytvářet v Revitu také montážní a kompletační výkresy pro stavbu, může být užitečný nástroj pro rozpad, respektive přemístění prvků v daném pohledu (bez vlivu na celkový model stavby). Přesouvaný prvek označíme a nástroj nalezneme na kartě Upravit > panel Pohled > Přemístit prvky. Přemístěný prvek můžeme také doplnit o trajektorii, která se bude pomocí čar odkazovat na původní místo prvku. Tento nástroj může být užitečný pro doplnění 2D i 3D pohledů a společně s popisky tak získáme přehledné kladečské výkresy.
Závěr
Tvorba oplechování v Revitu je možná, ale vyžaduje kreativní přístup a znalost potřebných nástrojů. Ať už zvolíme modelování pomocí rodin, komponent na místě nebo využijeme externí pluginy, klíčem je:
- efektivita
- opakovatelnost a
- správná úroveň detailu.
Jak již bylo zmiňováno v úvodu, lze pozorovat trend, kdy zadavatelé vyžadují, aby modely obsahovaly co nejdetailnější geometrii a zároveň také co největší naplněnost informacemi. To bude již v blízké době vyžadovat tvorbu parametrických 3D rodin, které můžeme v modelu přesně sledovat, popisovat, vykazovat nebo hlídat jejich kolize. Nezbývá než doufat, že v budoucnu by se mohly v Revitu nebo jeho aktualizacích objevit nové nástroje nebo kategorie pro lepší podporu tohoto typu prvků...
Komentáře
Okomentovat