pátek 29. července 2016

DYNAMO a jeho praktické využití: automatické připojení geometrie

V dnešním článku bychom si popsali další z možností praktického využití vizuálního programovaní Dynamo, která se bude tentokrát týkat automatického připojení geometrie. Funkce připojení geometrie, kterou naleznete na kartě Upravit na panelu Geometrie, je jedna z funkcí, která je při tvorbě informačního modelu nepostradatelná, ale při rozsáhlejších projektech se uživatel stává jejím otrokem, jelikož daná funkce neumožňuje propojit vícero objektů v jeden moment. To v praxi znamená, že je uživatel nucen aplikovat danou funkci systematicky prvek po prvku. Tento systém propojování geometrie, který standardně nabízí aplikace Revit, se zdá být z pohledu časové úspory uživatelsky neoptimální, proto je vhodné opět přistoupit k vizuálnímu programování Dynamo a zmíněný problém vyřešit jednou pro vždy. Před tím než si popíšeme postup sestavení algoritmu, je potřeba si do pracovní plochy zanést několik komponent, které nebudou vzájemně propojeny, a na tento testovací model budeme následně aplikovat algoritmus z Dynama. Algoritmus lze následně po sestavení uložit a následně aplikovat dle potřeby na libovolný počet projektů. Po založení testovacího projektu, ve kterém jsou osazeny vzájemně nepropojené komponenty, se stačí přesunout do prostředí Dynama a začít sestavovat algoritmus, který umožní automatické propojení zvolených kategorií v Revitu.

Program Dynamo, který je již součástí Revitu 2017, naleznete na kartě Správa na panelu Vizuální programování. Pokud používáte nižší verzi Revitu je nutné si tento doplněk stáhnout ze stránek vývojového týmu, nainstalovat a následně se bude zobrazovat na kartě Doplňky.

Do plochy grafu si zaneseme následující uzly:

1.) Categories: Cesta k uzlu: Revit > Selection > Categories; Tento uzel vybere předdefinovanou kategorii v projektu. Počet zanesených uzlů do grafu by měl odpovídat počtu jednotlivých kategorií, u kterých vyžadujeme automatické připojení geometrie.
2.) All Elements of Category: Cesta k uzlu: Revit > Selection > All Elements of Category; Tento uzel získá z modelu všechny prvky určité kategorie. Počet zanesených uzlů do grafu by měl odpovídat počtu uzlů Categories.
3.) List.Create: Cesta k uzlu: Core > List > List.Create; Tento uzel vytvoří nový seznam z daných vstupů. V našem případě vytvoří seznam všech prvků z předdefinovaných kategorií.

Poslední uzel, který je potřeba přidat do syntaxu, je uzel, který standardně není součástí instalace Dynama, je tedy nutné si ho stáhnout. Ke stahovatelnému obsahu se lze dostat přes kartu Balíčky > Vyhledat balíčky…, do políčka vyhledávání vypíšeme název balíčku Hot Gear. Po stažení se nám balíček přidá do knihovny Dynama.

4.) Join Geometry: Cesta k uzlu: Hot Gear > Geometry Join > Join Geometry; Tento uzel v sobě obsahuje naprogramovaný algoritmus přes programovací jazyky Python, který umožní v jeden moment připojit geometrii u všech získaných prvků modelu.

Pokud všechny tyto uzly máme zanesené v grafu Dynama, nezbývá nám nic jiného než je spolu logicky pospojovat dráty. Tok informací v Dynamu proudí vždy z levé strany do pravé. Spojený syntax by měl mít tuto podobu:


Po zakliknutí volby Spustit, Dynamo aplikuje funkci připojit geometrii na všechny získané prvky modelu. 



středa 27. července 2016

Pusťte své klienty do BIMu s Autodesk LIVE

Navrhujete stavby v Revitu a své návrhy potřebujete průběžně prezentovat klientům? Volíte pro prezentaci fotorealistické vizualizace zhotovené specialistou, pracovní 3D náhledy z Revitu, výkresy nebo jejich kombinaci? To všechno jsou léty prověřené a funkční metody prezentace. Nemáme ale v době virtuální reality a řady dalších moderních technologií efektivnější nástroje? Co takhle nechat klienta virtuálně se procházet uvnitř i kolem jeho budoucí budovy, v jakékoliv fázi návrhu, včetně možnosti vidět vše s reálnými materiály a osvětlením?


Oslnivé prezentace "na jedno kliknutí"

Právě toto umožňuje novinka Autodesk LIVE (původně "Project Expo"), která doslova jedním kliknutím převede váš Revit model stavby na interaktivní vizualizaci, která vašim klientům dovolí pohybovat se po realisticky vyhlížející virtuální budově podobným způsobem jako v počítačové hře. Není nutné žádné přizpůsobování modelu, složité nastavování scény a nejsou potřeba téměř žádné znalosti z oblasti tvorby vizualizací. Aplikace se o vše postará za vás. Zapomeňte na zdlouhavé nastavování scény pro vyrendrování jednoho statického obrázku, čekání na výpočet renderu a v případě nespokojenosti na opakování celého procesu až do dosažení požadovaného výsledku. S LIVE ze svého BIM modelu kdykoliv vytvoříte interaktivní vizualizaci během několika minut, s minimálním vynaloženým úsilím a náklady. Váš klient jistě ocení možnost prohlédnout si stavbu z jakéhokoliv úhlu, prozkoumat každý její detail a získat celkový přehled o prostoru, což by bylo s klasickými vizualizacemi prakticky nemožné.
Jak to celé funguje se můžete podívat v následujícím videu, nebo si službu můžete rovnou vyzkoušet ve zkušební verzi.



Jak to funguje?

Služba Autodesk LIVE využívá tří komponent. První z nich je doplňek do Revitu, který provede upload modelu na Autodesk cloud. V cloudu automaticky proběhne převod na interaktivní vizualizaci, která je plug-inem následně stažena zpět na počítač. Tu je možné poupravit v aplikaci LIVE Editor a poté vyexportovat pro prohlížeč LIVE Viewer, což je bezplatná aplikace existující ve verzích pro Windows a pro mobilní zařízení s iOS. Vaši klienti si tak mohou prohlížeč nainstalovat a vizualizace v něm sami spouštět. Práce s vizualizací se v mnohém podobá pohybu v počítačové hře. Pro pohyb lze volit ze dvou režimů - procházení, při kterém funguje gravitace, nelze procházet konstrukcemi a dveře se při přiblížení automaticky otevírají, nebo prolétání. Je také možné vybírat z přednastavených pohledů, které autor souboru připravil, měnit datum a čas a sledovat tak skutečné denní osvětlení (oslunění, stíny) v konkrétní dobu v daném místě, nebo zapínat a vypínat umělé osvětlení.  Kvalita a realističnost vizualizace se odvíjí pouze od nastavení grafických vlastností materiálů v Revitu, o zbytek včetně modelu globálního osvětlení se služba postará sama. Prezentace může obsahovat i původní BIM data (metadata) - ty lze zobrazit kliknutím na stavební prvek.


Pokročilé řešení pro profesionály 

Chcete-li jít s tvorbou vizualizací dále a zachovat si možnost pokročilého nastavení scén a materiálů, i pro vás má Autodesk řešení. Je jím aplikace Stingray, která spolupracuje s 3ds Max a Maya, a je učena spíše vizualizačním profesionálům. S využitím Stingray je možné dosáhnout ještě realističtějších interaktivních vizualizací, navíc s možností použití technologie virtuální reality. Prostřednictvím VR brýlí tak můžete své klienty přenést přímo do budovy, ještě před tím než vůbec začne stavba, a dát tak svým prezentacím zcela nový rozměr.

Autodesk LIVE společně se Stingray a 3ds Max tvoří kompletní rodinu nástrojů pro architektonické vizualizace nazvanou Autodesk LIVE design. Služba LIVE funguje na bázi měsíčního předplatného a více se o ní můžete dovědět pod tímto odkazem, kde je také možné si ji vyzkoušet v podobě trial verze.

Viz též:
Mobilní aplikace (LIVE Viewer)
Autodesk Apps (LIVE Viewer)

úterý 26. července 2016

BIM a Zákon o zadávání veřejných zakázek 134/2016

S vydáním nového Zákona o zadávání veřejných zakázek (134/2016 Sb.) se odborná veřejnost v oboru stavebnictví poprvé setkává s legislativním určením BIM dat, tedy dat informačního modelu staveb (informačního modelu budov). Zadavatelům veřejných zakázek umožňuje tento zákon - konkrétně v paragrafu 103 - specifikovat požadavek na zpracování projektu pomocí BIM technologií. Tím mj. mizí riziko napadnutí takového výběrového řízení s poukazem na diskriminační požadavek. Další legislativní kroky směřující k podpoře technologie BIM a z ní plynoucí úspoře nákladů při realizaci veřejných stavebních zakázek lze očekávat vzhledem k doporučením EU.

§ 103

Podmínky sestavení a podání nabídek
...
(3) V případě veřejných zakázek na stavební práce, projektové činnosti nebo v soutěžích o návrh může zadavatel v zadávací dokumentaci uvést závazný požadavek na použití zvláštních elektronických formátů včetně nástrojů informačního modelování staveb a uvést požadavky na obsah, strukturu nebo formát dat. Pokud tyto formáty nejsou běžně dostupné, zajistí k nim zadavatel dodavatelům přístup.

Typickými BIM formáty jsou soubory IFC nebo RVT. Pro "zajištění přístupu" tedy lze poskytnout soubory tohoto typu. Pro jejich prohlížení a přístup k BIM informacím a metadatům lze využít bezplatný režim aplikace Autodesk Revit (viewer) - viz tip 5949.

Další praktické informace o uplatnění BIM v praxi najdete na BIMfo.cz

pondělí 25. července 2016

Revit Extension for Fabrication 2017


Aktualizovaný doplnok Revit Extension for Fabrication 2017, umožňuje projektantom alebo výrobcom komponentov TZB využiť model z Revitu do výrobných aplikácií Autodesk Fabrication (CAMduct, ESTmep). Pomocou tohto nástroja sa výrazne zrýchli a zjednoduchší celé workflow spracovania projektu od návrhu, až po samotnú výrobu.

Nový Extension for Fabrication je prístupný pre všetkých užívateľov zdarma, download nájdete na Vašom účte Autodesk Accounts, alebo cez Počítačovú Aplikáciu Autodesk (Autodesk Desktop App):


Po inštalácií sa v Revite na karte ribbonu Doplnky zobrazí Revit Extension for Fabrication 2017:


Doplnok umožňuje exportovať označené (alebo všetky) TZB prvky z Revitu priamo do súboru .MAJ (Fabrication Job File). Podmienkou je, aby tieto prvky boli vytvorené ako prvky výroby (výrobné komponenty). Keďže od verzie Revitu 2017 je možné pomocou jedného tlačítka vykonať prevod systémového potrubia Revitu na výrobné komponenty Fabrication (viď tiež článok Novinky Revit 2017). táto podmienka už nie je obmedzením, a využitie doplnku je konečne plnohodnotné.


V súbore .MAJ sú obsiahnuté dáta o prvkoch TZB ktoré sú potrebné pre výrobu, ako napríklad údaje o hrúbke plechu, materiál, informácie o rozvinoch, rozmeroch, nábehových plechoch, výstuhách, atď.

Nastaveniu a podrobnejšiemu workflow od návrhu až po výrobu sa budeme podrobnejšie venovať v samostatnom článku.

pátek 8. července 2016

Spoje ocelových konstrukcí v Revitu

Od verze 2017 mohou uživatelé s předplatným využívat doplněk pro Revit na vytváření spojů ocelových konstrukcí - Steel Connection for Revit. Tento doplněk umožňuje vytvářet parametrické spoje v Revitu stejným způsobem jako se vytvářejí ve specializované aplikaci pro návrh ocelových konstrukcí Advance Steel, a to včetně posouzení spoje podle EC3.  Po instalaci doplňku se v Revitu vytvoří nová ikona s názvem Přípoj (karta Konstrukce> panel Přípoj) a nainstaluje se 22 parametrických spojů pro různé typy úloh – např. pro vytvoření patního plechu sloupu, rámový roh, hřebenový styčník a další.  V konfiguraci spoje můžete jednoduše nastavovat jednotlivé parametry spoje – počet šroubů, rozteče, svary, tl. plechu, zarovnání a mnoho dalších. Lze také provést posouzení spoje podle EC3.


Až potud vše vypadá v pořádku. Problém nastane, pokud chcete tento doplněk použít v české verzi Revitu. Otevřete si stávající projekt s ocelovou konstrukcí nebo vložíte do nového projektu ocelové prvky, které chcete spojit, ale místo spoje se zobrazí vykřičník s upozorněním „Invalid connection input“.


Toto upozornění znamená, že se snažíte vytvořit spoj na prvcích, které nejsou certifikované. Pro vytvoření spoje je totiž třeba použít certifikované rodiny. Ty jsou dodávané s Revitem 2017 a jsou dostupné jen pro vybrané země. Pro českou verzi Revitu tento obsah zatím není k dispozici. Seznam nových rodin a jejich výchozí umístění najdete zde.

Zkusíte tedy použít certifikovanou rodinu, ale výsledek je stejný. Jak je to možné? Certifikované rodiny používají nový typ mapování mezi Revitem a Advance Steel. Certifikovanou rodinu poznáte podle toho, že ve vlastnostech typu obsahuje parametr s názvem „Klíč názvu řezu“.


Název tohoto parametru je závislý na jazykové verzi produktu. Tzn. že rodina z US metric, která má parametr s názvem „Section Name Key“ nelze použít v české verzi Revitu. Aby šla tato rodina použít, musel by se název parametru ručně přepsat na „Klíč názvu řezu“ v české verzi.

Podívejte se na ukázku použití certifikovaných rodin i v české verzi Revitu:


Doplněk Steel Connection for Revit je dostupný jen pro uživatele s předplatným a lze ho stáhnout z vašeho účtu u Autodesku (Autodesk Accounts) nebo nainstalovat pomocí Počítačové aplikace Autodesk.

pátek 1. července 2016

Odstupové vzdálenosti, manipulační zóny a Revit

V každém stavebním objektu se vyskytuje celá řada elementů nebo zařízení, u nichž je z různých důvodů nutno dodržet různé odstupové vzdálenosti. Někdy je to volný prostor, který je potřeba k instalaci nebo údržbě zařízení, jindy dostatečná vzdálenost umožňující přívod vzduchu nebo prostor nezbytný k obsluze zařízení.  Používáme-li k zhotovení stavebního projektu BIM nástroje a máme tedy k dispozici kompletní 3D geometrii objektu, nabízí se možnost i tyto odstupové zóny vizualizovat ve 3D, aby bylo možné projekt co nejlépe koordinovat. Zobrazení odstupových zón kolem  objektů, které je vyžadují, nám umožňuje jednoduchou vizuální kontrolou okamžitě ověřit, že se v nich nenachází žádný jiný předmět nebo konstrukce. Kromě toho mohou být tyto zóny zahrnuty do automatických kontrol kolizí a přispět tak k celkové lepší zkoordinovanosti projektu a snížení objemu víceprací při realizaci. Přestože v Revitu neexistuje systémový nástroj, který by odstupové vzdálenosti kolem zařízení řešil, existuje možnost jak je v projektech zobrazit. Jak?
Řešením je vymodelovat odstupovou oblast jako součást rodiny daného zařízení, například jako kvádr, který zařízení obklopuje. Model odstupové vzdálenosti by ale měl splňovat některé základní podmínky. Měl by být standardně v projektu neviditelný mělo by být možné jej zobrazit ve specifických pohledech. Dále by měl být graficky jasně odlišen od geometrie samotného zařízení a i v pohledech, kde bude viditelný, by neměl zařízení zakrývat. Vhodný způsob zobrazení ve 2D i 3D může vypadat například jako na následujícím obrázku, kde je odstupová vzdálenost kolem jednotky klimatizace znázorněna jako průhledný kvádr ohraničený červenou přerušovanu čarou.
Pojďme se se tedy podívat, jak rodinu obsahující odstupovou zónu připravit tak, aby se chovala přesně podle našich představ. Nejprve je potřeba v rodině připravit referenční roviny, ke kterým bude hmota vázána. Velmi důležité je, aby u těchto rovin byla vlastnost Je reference nastavena jako Není reference nebo Slabá reference. Pak můžeme přejít k vytvoření samotné hmoty odstupové vzdálenosti například nástrojem Vysunutí. Aby bylo těleso průhledné a v pohledech nezakrývalo geometrii vlastního zařízení, vyvotříme si pro tyto účely speciální materiál, jemuž na záložkách vzhled a grafika nastavíme vysokou průhlednost. Jako výchozí bod lze použít například některé ze skel z předinstalované knihovny vzhledů.


Aby bylo možné odstupovou vzdálenost v jednotlivých pohledech snadno skrýt, bude potřeba pro ni zavést úplně novou podkategorii, jejíž viditelnost bude ve standardních pohledech možné vypnout. Podkategorii založíme přímo v editoru rodin v dialogu Styly objektů a nastavíme pro ni výchozí způsob zobrazování. Nastavením červené barvy a vzoru čar Skryté dosáhneme červeného ohraničení jako na předchozím obrázku. 


Důležité je používat u vždy u každé rodiny stejný název podkategorie, aby bylo možné v projektech viditelnost odstupových vzdáleností jednoduše ovládat. Dobrý nápad je založit si danou podkategorii i v šabloně, kterou standardně používáme pro projekty a nastavit správně její viditelnost v šablonách pohledů. To bude nutné provést nejen pro kategorii Mechanická zařízení, kterou používám v ukázce, ale i pro další kategorie, které si to vyžadují.
Máme-li rodinu s odstupovou vzdáleností připravenou, vložíme ji do projektu a provedeme detekci kolizí, bude odstupová vzdálenost do detekce automaticky zahrnuta a kolize s dalšími objekty identifikována i v případě, kdy je její viditelnost vypnutá. 


Pokud chceme mít při koordinacích volnějsí ruce a ponechat si možnost vyloučit odstupové vzdálenosti z automatických detekcí kolizí, můžeme ještě v editoru rodin svázat viditelnost tělesa odstupové vzdálenosti s parametrem typu ANO/NE. Tímto parametrem pak budeme moci v projektu určovat, zda se u dané instance zařízení odstupová vzdálenost použije nebo ne. V projektu můžeme dále zavést Globální parametr (Novinka od verze 2016 R2), se kterým parametr viditelnosti odstupové vzdálenosti všech zařízení asociujeme, což nám dá možnost jednoduše "jedním kliknutím" pro celý projekt ovládat zahrnutí odstupových vzdáleností do detekcí kolizí.


Naprostá většina existujících RFA knihoven výrobců stavebních prvků v současné době požadované odstupové vzdálenosti neobsahuje, což je z mého pohledu škoda. Mít informace o prostorových nárocích zařízení okamžitě k dispozici při jeho umísťování do projektu je zcela jistě pohodlnější než muset je zjišťovat z technické dokumentace. Myslím se, že by každá kvalitní rodina odstupové vzdálenosti měla obsahovat, protože pro projektanta i uživatele stavby se jedná o neméně důležité informace než je geometrie samotného objektu nebo popisná data. 

Námět na článek byl inspirován přípěvkem na blogu Applying Technology to Architecture.



DYNAMO a jeho praktické využití: převedení topografie na objekt podlahy


V dnešním článku si popíšeme další z možností praktického využití vizuálního programovaní Dynamo - tentokrát se bude týkat povrchu terénu. Pokud jste pokročilejší uživatel Revitu, tak mi dáte určitě za pravdu, že standardní nástroje Revitu pro modifikaci povrchu terénu jsou do značné míry limitující. Spíše než pro architekta, který svůj koncepční model osazuje do terénu, omezují tyto nástroje především stavební inženýry, kteří zpracovávají návrhy spodní stavby, popřípadě navrhují objekty, které se z větší části nacházejí pod úrovní terénu. V těchto případech nezbývá projektantům nic jiného, než přistoupit na možnosti Revitu, anebo tuto problematiku obejít přes jiný software, jako AutoCAD nebo Civil 3D. V nich lze povrch terénu převést na objemové těleso, které se následně načte do prostředí Revitu.

Objemové těleso s sebou nese řadu výhod, především manipulace s daným tělesem je mnohem příjemnější, jelikož se již dají jednotlivé hrany tělesa uchopit, což je v případě standardního povrchu terénu nemyslitelné. Dále pak se jedná o hmotu a ne o povrch, to v praxi znamená, že se dá geometrie spojit s jakýmkoliv jiným objektem Revitu a docílit tak odebrání hmoty. Tím se automaticky přepočítá objem tělesa ve výkaze a současně v rovině řezu se napojení dvou materiálu zobrazuje dle zvyklostí, což bývá také značný problém při práci se standardním povrchem terénu. I přes nepopiratelné výhody převedení povrchu terénu na objemové těleso se většinou projektanti musejí potýkat s otázkami, jak přesně upravovat výškové body daného tělesa. Proto se místo převádění povrchu na objemové těleso jeví spíše výhodnější převést povrch na kategorie podlahy či střechy. V tomto ohledu nehraje zásadní roli, kterou z daných kategorií projektant zvolí, jelikož schopnosti obou kategorií jsou obdobné. A proč zrovna podlahu nebo střechu? Především proto, že obě kategorie nabízejí stejné benefity jako objemové těleso, ale hlavně jejich výškové body se dají přesně modifikovat, mazat a doplňovat. Teď tedy vyvstává další otázka, jak převést povrch terénu na kategorii podlahy či střechy? Pokud jste si již odpověděli, že pomocí Dynama, tak už nám nezbývá nic jiného, než se přesunout do Revitu a začít vytvořením povrchu terénu.

Postup vytvoření povrchu terénu považuji za základní znalost každého uživatele Revitu, proto tuto část přeskočíme a rovnou se přesuneme na další krok. Jelikož je povrch terénu objekt, který s žádným jiným objektem Revitu nekooperuje, bude nejprve nutné ho označit a v kontextové nabídce zvolit možnost Upravit povrch. V nastavení úprav povrchu se aktivují jednotlivé výškové body - v této chvíli budou předmětem zájmu pouze krajové body povrchu, které spojíme nástrojem Referenční rovina. Pokud jsme všechny krajové výškové body, které definují obvod povrchu, propojili referenčními rovinami, tak v kontextové nabídce potvrdíme režim úprav. Jednotlivé referenční roviny nám následně pomohou správně nadefinovat obvod budoucí podlahy. V této fázi je potřeba si vytvořit novou skladbu podlahy. Její tloušťka by měla odpovídat minimálně hloubce založení stavby a název by měl odpovídat svému účelu, v našem případě zvolíme výstižný název Terén. Nastavení materiálu by mělo odpovídat také svému účelu, nejdůležitější bude nastavení správného šrafovacího vzoru v řezu dle zvyklostí. Po potvrzení nastavení materiálu terénu a skladby podlahy stačí v kontextové nabídce zvolit z panelu Kreslit nástroj Vybrat čáry, a pomocí tohoto nástroje detekovat jednotlivé referenční roviny, které jsme si v předchozí fázi vytvořili. Docílíme tak přesného obvodu podlahy, který bude věrně kopírovat obvod povrchu terénu. V tento okamžik je nutné se přesunout do prostředí Dynama a začít si vytvářet jednoduchý syntax, který vyextrahuje jednotlivé výškové body z povrchu terénu a zaimplementuje je do "podlahy".

Program Dynamo, který je již součástí Revitu 2017, naleznete na kartě Správa na panelu Vizuální programování. Pokud používáte nižší verzi Revitu je nutné si tento doplněk stáhnout ze stránek vývojového týmu, nainstalovat a následně se bude zobrazovat na kartě Doplňky.

Do plochy grafu si zaneseme následující uzly:

1.) Select Model Element: Cesta k uzlu: Revit > Selection > Select Model Element; Tento uzel vybere prvek modelu z projektu, v našem případě povrch terénu.

2.) Select Model Element: Cesta k uzlu: Revit > Selection > Select Model Element; Tento uzel vybere prvek modelu z projektu, v našem případě podlahu, do které se zaimplementují výškové body z povrchu terénu.
3.) Topography.Points: Cesta k uzlu: Revit > Elements > Topography > ByPoints; Tento uzel vyextrahuje jednotlivé výškové body z povrchu terénu.

Poslední uzel, který je potřeba přidat do syntaxu, je uzel, který standardně není součástí instalace Dynama, a je tedy nutné si ho stáhnout. Ke stahovatelnému obsahu se lze dostat přes kartu Balíčky > Vyhledat balíčky…, do políčka vyhledávání  vypíšeme název balíčku Clockwork a stáhneme si verzi balíčku Clockwork for Dynamo 0.9.x. Po stažení se nám balíček přidá do knihovny Dynama.

4.) Floor.SlabShapeByPoints: Cesta k uzlu: Clockwork > Revit > Elements > Floor > Floor.SlabShapeByPoints; Tento uzel v sobě obsahuje spoustu dalších uzlů, které jsou nastaveny tak, aby pomohly uživateli jednoduše vyextrahované výškové body zaimplementovat do zvolené podlahy.

Pokud všechny tyto uzly máme zanesené v grafu Dynama, nezbývá nám nic jiného než je spolu logicky pospojovat dráty. Tok informací v Dynamu proudí vždy z levé strany do pravé. Spojený syntax by měl mít tuto podobu:


Po zakliknutí volby Spustit, Dynamo vytvoří body podlahy přesně podle vyexportovaných výškových bodů z povrchu terénu. Tato operace může chvíli trvat, vše se bude odvíjet od toho, jak moc složitý terén se snažíte převést na objekt podlahy, respektive kolik bodů se bude na podlaze vytvářet.

Pár doporučení na závěr:

1.) Pokud jste obdrželi od geodeta výškopis rozsáhlého území a předmětem zájmu je jen určitá část této plochy, bylo by příhodnější si daný povrch terénu rozdělit tak, abyste následně převáděli jen nezbytně nutnou část.

2.) Dále pak bych doporučil si danou podlahu, která bude reprezentovat terén, uložit jako samostatný projekt, který se bude do projektu budovy podle potřeby připojovat. Vše se samozřejmě bude odvíjet od rozsahu projektu, zdali zpracováváte objekt rodinného domu, pravděpodobně svoji pracovní stanici nezatížíte natolik, abyste byli nuceni si terén ukládat jako samostatný projekt, na druhou stranu u rozsáhlejších projektů už by tento postup měl být samozřejmostí.

3.) Nezapomeňte si v úpravách skladby podlahy označit možnost Proměnná, tak aby spodní hrana podlahy nekopírovala rozmístění výškových bodů.

Videoukázka postupu: